Seminář moderoval náměstek ministra JUDr . Radek Šmerda. Za MDČR byl dále přítomen mmj. ministr dopravy Bárta, ředitel kabinetu ministra Hanzelka, náměstek ministra Toman a pracovníci legislativního odboru ministerstva Kopříva, Vavřina, Hornfray a Červínková. Semináře se účastnilo přibližně 80 zástupců různých profesních organizací, krajů, obcí a různých jiných institucí.V neposlední řadě předkladatel návrhu na zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla Mgr. Huml a velitel služby dopravní policie PČR Tržil.
Stěžejní bod semináře popsal velmi správně p. Vavřina, který položil otázku, zda je slučitelné se zásadami právního státu, aby za přestupek jiné osoby byl potrestán vlastník vozidla.
V úvodu semináře seznámili pracovníci legislativního odboru publikum s právními úpravami v těch zemích, ve kterých je odpovědnost za přestupky nějakým způsobem zcela nebo částečně přenášena na vlastníka nebo provozovatele vozidla. Evidentní byla snaha vybrat si takové příklady zemí, které korespondují s daným záměrem.
Dále byly představeny tři varianty možných „řešení“.
1. Úhrada nákladů správního řízení: V případě, že se správnímu úřadu nepodaří najít viníka přestupku, byla by provozovateli vozidla přikázána určitá paušální částka nákladů, které úřad vynaložil na přestupkové řízení.
Zajímavostí tohoto návrhu je jednak navrhovaná výše „ náhrady nákladů“ ve výši 1000 Kč, přičemž na místě samém přednesl Mgr. Huml, že náklady na jedno přestupkové řízení jsou přibližně 200 Kč. Tím se dostává do popředí „fiskální“ charakter takové „náhrady nákladů“. Další zajímavostí této úpravy je, že pokud sice bude zahájeno řízení proti konkrétní osobě, ale během něho se zjistí, že nedošlo ke spáchání přestupku (např. jej nelze prokázat), opět by bylo možné požadovat náhradu „nákladů“ po provozovateli. Provozovatel vozidla by tak byl nucen hradit „náklady“ na činnost správního orgánu i v případě, že dokazování probíhalo chybně nebo dokonce probíhalo pouze fiktivně. Úloha správního orgánu by se pak místo postihu přestupců mohla v podstatě redukovat na rozesílání složenek na úhradu „nákladů“.
2. Kauce. V případě zjištění přestupku automatickými prostředky by byla provozovateli vozidla vyměřena kauce o výši předpokládané pokuty. Kauce představuje primárně zajištění, že si státní nebo obecní orgány přijdou „na své“ ve formě příjmu z pokuty, sekundárně má představovat sankci směrem k provozovateli vozidla, který nezajistil, že vozidlo bude používáno v souladu se zákonem. V případě, že by byl zjištěn pachatel přestupku, by kauce byla provozovateli vrácena. Pokud by správní orgán nezjistil v určité době, kdo byl pachatelem přestupku, kauce by propadávala ve prospěch správního orgánu.
Rizika plynoucí z takového postupu jsou zjevná. Předně k tomu, aby správní orgán získal příjem z pokuty, by stačila jeho neaktivita, kdy by vůbec nekonal a pouze pasivně vyčkával konce lhůty na propadnutí sankce. Takový institut by byl administrativně komplikovaný. Svým pojetím představuje kauce prolomení ústavy.
Pro ilustraci, kam ministerští úředníci zacházejí ve svých úvahách poslouží skutečnost, že uvažovali i o tom, že by kaucí mohlo být samotné vozidlo.
Třetí a ministerstvem zjevně favorizovanou variantou je tzv. objektivní odpovědnost provozovatele vozidla. Právní konstrukt za tímto pojmem je snahou obejít princip zavinění přítomný v českém právu. Představitelé MD na místě tento postup rozvedli tak, že se jedná o třístupňové řízení:
a) úřad vyzve provozovatele k zaplacení částky ve výši předpokládané pokuty, které by bylo dobrovolné.
b) Je li částka uhrazena, úřad dále nezjišťuje pachatele, v opačném případě pokračuje úřad v zjišťování pachatele přestupku
c) v případě, že by vozidlo bylo zaznamenáno a nepodařilo by se zjistit totožnost pachatele, provozovatel vozidla by se dopouštěl správního deliktu, protože nezajistil svoje vozidlo před použitím v rozporu se zákonem.
Zástupci OSBIDu vyjádřili na místě nesouhlas se všemi předloženými řešeními a odmítli je jakkoli podpořit. Z našeho pohledu se jedná o průhlednou snahu najít si v právních systémech okolních zemí to, co je momentálně pro správní orgány nejvýhodnější za tím účelem, aby se maximalizoval výběr prostředků z pokut. Kromě toho navrhovaná úprava otevírá prostor pro privatizaci státních služeb, kdy by správní orgány vykonávaly svoji činnost pouze fiktivně a místo nich zjišťování přestupků i vymáhání plateb vedly firmy typu Czech radar výměnou za podíl na zisku.
Ve svých vystoupeních jsme zmínili následující argumenty:
– problémem není „osoba blízká“, ale důkazní nouze, která vzniká v souvislosti s používáním automatických záznamových zařízení. Bylo rozhodnutí obcí taková zařízení nasadit, takže obce také nesou odpovědnost za nedostatečnou vymahatelnost práva
– právo obcí měřit rychlost je masivně zneužíváno k plnění obecních rozpočtů
– cílem opatření k osobě blízké není najít a potrestat konkrétního pachatele, ale získat peníze do obecních rozpočtů
– praxe, kdy přestupky zjišťuje, projednává a současně pokutu inkasuje stejný subjekt, je závadná a je nezbytné ji změnit. Pokuty by měly být směřovány do zvláštního fondu, aby nedocházelo k zneužívání pravomocí jako doposud
– stát rezignuje na nalezení skutečného pachatele přestupku
– místo toho přenáší vinu na provozovatele, aniž by se dostatečně zabýval liberačními důvody. Jak bude postupováno, pokud vlastník vozidla bude odlišný od provozovatele, v případě, že vlastník bude neřidič, řízení neschopný apod – bude také trestán sankcí, která každopádně nepovede k jeho nápravě?
– chybí jakákoli věrohodná data o tom, jak skutečně toto opatření zlepší vymahatelnost přestupků a bezpečnost silničního provozu
Nakonec si můžete si utvořit názor na to, jací lidé rozhodují o podobě budoucí dopravní legislativy v ČR.
Co také zaznělo v diskusi (nemusíte tomu vždy rozumět, stejně jako my jsme tomu ne vždy porozuměli):
Mgr. Jan Dospiva, vedoucí oddělení dopravně právních agend, KÚ Moravskoslezského kraje: Náhrada nákladů 1000 Kč je málo, to nestačí k tomu, aby někdo změnil své návyky.
Ing. Jindřich Frič, Centrum dopravního výzkumu Brno: Přínos opatření na „vyřešení problému osoby blízké“ je snížení úmrtnosti na silnicích o 40%
Mgr. Stanislav Huml, poslanec za Věci veřejné: Kauce je nečestný způsob práva
JUDr . Radek Šmerda: Auto je za jistých okolností zbraň
Mgr. Stanislav Huml, poslanec za Věci veřejné: (tímto opatřením) chráníme děti, které chodí po chodníku
Mgr. Martin Vavřina, Ministerstvo dopravy: Povinnost provozovatele (zajistit používání vozidla v souladu se zákonem) existuje formálně k tomu, aby jej bylo možné obvinit ze správního deliktu.
Ing. Jindřich Frič, Centrum dopravního výzkumu Brno: Představené pojetí objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla je bezzubé
Prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc., právní fakulta UK Praha (pouze heslovitě)
– dojíždí sem cizinci páchat přestupky
– v Německu jsou dopravní přestupky trestné činy
Další seminář na téma správního trestání (především myšlenka Víta Bárty, aby pokuty byly vyměřovány podle výše příjmu řidiče) se uskuteční dne 17.2.2011. Obracíme se na další občanská sružení a profesní organizace (např. dopravců a autoškol), novináře z nezávislých médií a další zájemce, aby neváhali a zúčastnili se semináře také. Je nutné se registrovat prostřednictvím tiskového odboru MDČR. Na tomto semináři byla patrná značná početní nerovnováha mezi zástupci státu, kteří mají přirozenou tendenci prohlubovat represi v dopravě, mezi zástupci řidičů.
