Poslanecká sněmovna schválila možnost zvýšení zvýšení nejvyšší povolené rychlosti na vybraných úsecích dálnic v ČR o 20 km/h. Teto možnost vyvolala celospolečenskou debatu o smysluplnosti takového opatření, včetně celé řady silně zamítavých stanovisek. Ministr dopravy Ťok se vyjádřil tak, že stejně na žádném úseku možnost zvýšení nejvyšší povolené rychlosti ministerstvo neschválí.
Debata na toto téma nemíří správným směrem. Členové OSBID jsou přesvědčeni, že rychlostní limit, ať už je jakýkoli, bezpečnost ani plynulost silničního provozu nezajistí. Považujeme za nezbytné si uvědomit, že pojmy nejvyšší povolená rychlost a přiměřená rychlost rozhodně nejsou synonyma.
Za naprosto zvrácený a problém zcela míjející považujeme kupříkladu článek novinářky Julie Hrstkové „Rychle a zběsile na českých dálnicích“, který demagogicky synonymum mezi překročením nejvyšší povolené rychlosti a jízdou nepřiměřenou rychlostí čtenáři podsouvá. Zběsilost nespočívá v rychlosti jízdy po dálnici, své o tom vědí kupříkladu v sousedním Německu, kde, ač mají na zhruba polovině dálniční sítě nejvyšší rychlost neomezenou, mají na stejné množství vozokilometrů následky dopravních nehod přibližně třetinové (ČR 15.7 mrtvých na miliardu vozokilometrů v roce 2012, Německo 4.9 mrtvých na miliardu vozokilometrů v roce 2013, zdroj). I další články v českých médiích pak ukazují, jak vypadá uvažování většinové společnosti, která v plynulé a bezpečné jízdě vyšší rychlostí po rychlostních komunikacích často nesmyslně spatřuje „závodění“.
Jsme přesvědčeni, že je žádoucí, aby média konečně přestala klást rovnítko mezi rychlost povolenou a rychlost přiměřenou, mezi nimiž nelze ani při nejlepší vůli vystopovat jakoukoli kauzální souvislost. Připomínáme dále, že tzv. rychlost návrhová, na kterou je dotyčná komunikace stavěna, počítá s tzv. návrhovým vozidlem, kterým je vozidlo z druhé poloviny šedesátých a první poloviny sedmdesátých let 20. století, s bubnovými brzdami, diagonálními pneumatikami, měkkým odpružením a podobnými, dnes již zcela raritními, technickými parametry. Dále podotýkáme, že některé vybrané úseky českých dálnic z 80. let, například úsek D11 z Prahy do Poděbrad nebo D2 z Brna na slovenské hranice, byly vyprojektovány a následně také postaveny tak, aby splňovaly parametry také pro tehdejší návrhovou kategorii D26,5/150.
OSBID, vzhledem k výše uvedeným argumentům, považuje za optimální způsob stanovení nejvyšší povolené rychlosti na rychlostních komunikacích model německý, který obecně stanovuje pouze nejvyšší doporučenou rychlost, přičemž dojde-li k dopravní nehodě následkem překročení této nejvyšší doporučené rychlosti, může být postih vyšší, pojišťovna může omezit plnění náhrad škod na majetku apod., samotné překročení nejvyšší doporučené rychlosti však v Německu není přestupkem. To zlepšuje bezpečnost i plynulost provozu, neboť řidič může věnovat veškerou pozornost provozu na komunikaci a nikoli sledování hlídání z hlediska bezpečnosti jízdy relativně nepodstatného parametru.
OSBID dále považuje za nezbytné upozornit, že na úkony ze strany orgánů veřejné moci, ministerstvo dopravy nevyjímaje, se vztahuje zákaz svévole (blíže například nález Ústavního soudu I. ÚS 420/09 ze dne 3. 6. 2009). Uvádí-li ministr Ťok, že zvýšení limitu v některém úseku, jehož stavebně-technický stav jinak možnému zvýšení rychlosti vyhovuje, nepovolí, bude takové jeho rozhodnutí protiprávní.
