V posledních dnech a hodinách hýbe pražskou scénou sociálních sítí téma diskutovaného omezení cyklistiky v centru Prahy. Přestože v tuto chvíli (středa 3. 5. odpoledne) nejsou k dispozici žádné konkrétní informace o znění návrhu a oba znepřátelené tábory, tedy městská část Praha 1 na jedné straně a cykloaktivistická klika na straně druhé, střídají dojmologii s mlžením, nebrání to přívržencům jednoho či druhého názorového proudu k vymezování se proti tomu či onomu, hlavně, že je za co se prát…
Samozřejmě se několik dotazů dostalo i k nám – a tak považujeme za vhodné se k věci vyjádřit.
Předně je třeba upozornit, že ačkoli OSBID považuje pražskou cykloaktivistickou scénu za bandu užitečných idiotů vkládajících do rukou lokálních politiků zdání mandátu k prosazování vlastních politických cílů, během nějž jsou Pražané – a v posledních letech především ti využívající individuální automobilovou dopravu – často bráni za rukojmí smělých dopravních změn, které nikomu z obyvatel Prahy neprospějí, avšak vytvářejí dojem činnosti a snahy o tzv. „humanizaci“ města (jako by snad po městě se přepravující lidé byli něčím nehumánním), jednoznačně nad dlouhodobé neshody s touto lobby musíme postavit zájem, jehož reprezentaci jsme si dali do samotného názvu našeho sdružení. OSBID není OSBAD – a ono „ID“ v názvu znamená „individuální doprava“.
OSBID se tímto jednoznačně vymezuje proti všem arbitrárním omezením individuální dopravy – a tedy i cyklistické – která neslouží skutečnému zájmu o zjednodušení dopravy v daném místě, ale jsou používána jen jako laciné vějičky v politickém boji.
Plánované omezení cyklodopravy v centru města, bez ohledu na to, nakolik se bude jeho finální podoba blížit dosud skloňovanému modelu přikázaného vedení kola v některých lokalitách Prahy 1 v čase mezi 10. a 18. hodinou, je další z mnoha zbytečných regulací, které se dlouhodobě snaží navodit dojem, že je normální, požadovat od centra velkoměsta, aby bylo klidné a tiché jako ospalá náves v Horní Dolní.
Neochota přijmout realitu, tedy že život ve městě se přirozeně pojí s určitým ruchem, hlukem a živelností, obvykle bývá symptomatická pro právě tu skupinu, která dnes nejhlučněji brojí proti plánovanému omezení – a ačkoli se nám omezení samotné značně příčí, nelze v tomto kontextu nevzpomenout onoho úsloví o „ochutnání vlastní medicíny“.
Nejdřív přišli pro komunisty,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro Židy,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro odboráře,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky,
a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě
a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
OSBID nebude mlčky přihlížet jako postava ze známého textu Martina Niemöllera tomu, že se tentokrát výjimečně nebrojí „proti nim“. Špatné opatření je špatné, i když se nás samotných netýká, a nepřítel našeho nepřítele není implicitně naším přítelem.
Zároveň je třeba pamatovat, že předmětný zákaz nedoléhá jen na cykloaktivisty, kteří jindy při aplikaci dopravních regulací hlasitě hýkají blahem, ale též – a to především – na většinu cyklistů v místě, tedy na ty slušné, kteří se zkrátka jen chtějí dopravit dopravním prostředkem dle své volby, v tomto případě na kole, z místa A do místa B.
Jednou z lokalit, která je v souvislosti s plánovaným zákazem skloňována nejčastěji, je spodní část Václavského náměstí, kde údajně dochází k častým nebezpečným situacím mezi chodci a cyklisty, kteří v místě prý jezdí často bezohledně, a dále kvůli elektrokoloběžkám, kterými místní podnikavci nahradili vozítka Segway, které magistrát podobně bezdůvodně (schválně zkuste najít informaci o tom, ke kolika nehodám chodců se Segwayi tam za poslední léta došlo) z širšího centra vykázal při posledním zakazovacím džihádu.
Je pravdou, že cyklisté jsou v tomto místě jednoznačně větším ohrožením pro chodce, než byly Segwaye, nicméně i tak se dle našich nemalých zkušeností z této lokality jedná o tak okrajový problém, že by při reálné snaze jej řešit nebylo nic snazšího, než vzít ty houfy zevlujících městských strážníků, kteří v lepším případě na Václavském náměstí nedělají nic, v horším případě vykazují aktivitu spočívající v šikaně turistů omylem vjíždějících do zcela nesmyslné pěší zóny společně s tramvají, či v nařizování odtahů aut, která ničemu nepřekážejí, z míst, na nichž bylo parkování ještě donedávna legální, a tyto zbytečné existence v uniformách vyslat do těchto údajně problémových lokalit, aby skutečně nebezpečné manévry ohrožující zdraví chodců stíhali. To by ovšem znamenalo nejen menší přísun velmi snadno vybraných pokut do městské pokladny, ale také nutnost koblihožrouty vysadit z jejich dodávek a Fabií a donutit je používat zakrnělé spodní končetiny, stejně jako dostudovat si zákon nad rámec „Hír is zákaz vjezdu, dostanu fünf hundrt!“
Nezanedbatelným faktorem v dané lokalitě je rovněž fakt, že v celé spodní části Václaváku je aktuálně pěší zóna, která zeje – pokud ji zrovna městská policie nezavalí svými bitevními křižníky – prázdnotou. Existuje-li tedy v centru Prahy místo, kde se mohou pohodlně cyklisté s chodci vyhýbat, je to právě zde. O důvod více, abychom si byli jisti, že celá tato debata opravdu není motivována snahou řešit dopravu, ale spíše touhou zase sociálním inženýrstvím řídit životy Pražanů.
Pamatujme tedy, prosím, že každý zákaz, každá regulace, každé omezení svobody volby na někoho doléhá. Nespokojme se tedy jen s tím, že tentokrát ne na nás, a dejme svým voleným zástupcům najevo, že jsou tu od toho, aby občanům sloužili, ne se k nim chovali jako k poddaným, kterým mohou donekonečna diktovat, jak smějí žít!
Štěpán Rada,
OSBID, z.s.
