V tomto příspěvku přiblížíme řidičům další zajímavý rozsudek Nejvyššího správního soudu. Primárně se týkal konzumace alkoholu řidičem. V tomto případě nebyla sporná konzumace alkoholu, ale pojem „řidič“. Celý text najdete na serveru www.nssoud.cz pod číslem 2 As 130/2011-63.
Rozsudek se primárně týkal konzumace alkoholu řidičem. V tomto případě nebyla sporná konzumace alkoholu, ale pojem „řidič“.
NSS konstatoval:
Policista může osobu vyzvat, aby se podrobila vyšetření vedoucímu ke zjištění, zda není ovlivněna alkoholem jen tehdy, pokud se tato osoba přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích. Takovou osobou, tedy řidičem, již není ten, kdo se po odstavení motorového vozidla již hodinu věnuje jiné činnosti, pokud tato činnost není zakázána a nemá přímou souvislost s provozem na pozemních komunikacích.
Řidič byl správním orgánem MÚ Bruntál shledán vinným z toho, že že se dne 13. 6. 2009 okolo 20:30 hod, v obci Široká Niva na fotbalovém hřišti, jako řidič motorového vozidla Opel, přes výzvu policisty odmítl podrobit vyšetření, jímž by bylo zjištěno, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. To pro něj mělo stejný následek, jako by řídil pod vlivem alkoholu a byla mu uložena pokuta ve výši 25000 Kč a zákaz řízení na jeden rok. Řidič se odvolal a krajský úřad rozhodnutí MÚ potvrdil. Řidič se obrátil na Krajský soud, který opět rozhodl v jeho neprospěch. Pokračoval kasační stížností.
Zvláštností tohoto případu bylo, že policie prováděla zkoušku zhruba hodinu poté, kdy řidič přestal řídit auto, což bylo svědecky doloženo. Nacházel se tou dobou v restauraci na fotbalovém hřišti a popíjel alkohol. Policejní hlídka přijela na základě udání. Na příchod policejní hlídky řidič reagoval klením a bezprostřední konzumací dalšího alkoholu. Dechovou zkoušku i lékařské vyšetření rezolutně odmítl. Řidič uváděl, že v okamžiku, kdy byl vyzván k tomu, aby se podrobil vyšetření, již hodinu vozidlo neřídil, a tedy nebyl v provozu na pozemní komunikaci. Výzvu proto nemusel uposlechnout. To platí tím spíš, že během oné hodiny si dopřával alkoholických nápojů, v čemž mu ale žádný zákon nebránil.
Správní orgány ve svých rozhodnutích a krajský soud ve svém rozsudku shodně dospěly k závěru, že skutková podstata přestupku, z něhož byl stěžovatel uznán vinným, je naplněna tehdy, jestliže při provozu na pozemních komunikacích je řidič vyzván k podrobení se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, a toto vyšetření odmítne. Povinnost podrobit se vyšetření se vztahuje i na osobu, která vozidlo opustila. Nelze přitom jednoznačně určit časový úsek, do kdy je osoba po vystoupení vozidla povinna se vyšetření podrobit. V daném případě však mělo být stěžovateli zřejmé, že k vyšetření může být vyzván, neboť mu bylo známo, že svědci jeho předchozí podezřelé jízdy v motorovém vozidle na stěžovatele zavolali policejní hlídku.
NSS tuto argumentaci, která ani vzdáleně nemá oporu v právním pořádku této země, odmítl.
NSS provedl rozbor platném legislativy s tím, že :
– řidič povinen podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem
– pojem „řidič“ je definován v § 2 písm. d) zákona o silničním provozu: jde o účastníka provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. To ještě neznamená, že řidičem je pouze osoba aktuálně (tj. právě v daný okamžik) řídící vozidlo či tramvaj (či jedoucí na zvířeti), jak by se snad mohlo zdát z dikce předmětného ustanovení. Takový výklad by vedl k absurdním závěrům; v takovém případě by např. vyšetření, zda řidič není ovlivněn alkoholem, muselo probíhat přímo za jízdy. Osobu sedící hodinu v restauračním zařízení a konzumující lihoviny také lze jen těžko označit za účastníka provozu na pozemních komunikacích, přičemž toto účastenství je nezbytným definičním znakem řidiče dle zákona o silničním provozu. Opačný výklad zákona, tedy ten, jaký užily městský a krajský úřad a krajský soud, by vedl k tomu, že by bylo možné provádět testy na alkohol v podstatě u kohokoli a kdykoli.
– k tomu, aby osoba mohla být vyzvána k vyšetření, zda neřídí vozidlo pod vlivem alkoholu, je nezbytně nutné, aby tato osoba byla účastníkem provozu na pozemních komunikacích. Takovou osobou jistě bude i ten, kdo se zcela prokazatelně chystá nastartovat vůz a vyjet s ním na pozemní komunikaci. Bezesporu takovou osobou bude i osoba, která sice již ukončila jízdu na pozemní komunikaci, ale souvislost s provozem na pozemní komunikaci je stále ještě bezprostřední a není přetržena jinou déletrvající činností či dějem
– Zákaz požívání alkoholických nápojů po jízdě se vztahuje jen na situace, kdy dojde k dopravní nehodě (§ 47 zákona o silničním provozu). Je tomu tak dle § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu proto, aby mohlo být zjištěno, zda před jízdou nebo během jízdy požil řidič alkoholický nápoj nebo návykovou látku. Dopravní nehoda v tomto případě nenastala.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek krajského soudu dochází k nesprávnému právnímu závěru stran skutečnosti, že shora popsané jednání stěžovatele naplnilo skutkovou podstatu přestupku, za který byla stěžovateli uložena v přestupkovém řízení pokuta a zákaz činnosti.
K tomuto případu si nemůžeme odpustit krátký komentář.
Po pročtení celého rozsudku si patrně udělá názor na celou událost každý sám. Nechceme se v tomto případě vyvolávat diskusi, zda řidič pil nebo ne a tento spor přenecháme řidičovým sousedům občanům Široké Nivy, kteří svědčili jak v jeho prospěch, tak v jeho neprospěch. Soustřeďme se na to, jak se k celé věci postavily správní orgány.
Jak je explicitně uvedeno v zákoně 361/2000 Sb. § 2 písm. a) je účastníkem provozu na pozemních komunikacích každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích. Legální definice tedy zdůrazňuje, že musí jít o účast na provozu přímou (tj. nezprostředkovanou). Osoba, která už hodinu sedí v restauračním zařízení před mnoha svědky, se přímým způsobem provozu evidentně neúčastní. Nelze souhlasit s argumentací, že pokud zákon nestanoví, jak dlouho po vystoupení řidiče z auta je jej možno testovat na alkohol, pak může policista postupovat libovolně. Zákonné oprávnění policisty vychází ze znění zákona, a v případě pochybností z jeho nejvíce striktního výkladu.
Zde evidentně zvítězil zájem potrestat řidiče nad zcela zjevnými fakty. Nechápeme, jak mohlo takové rozhodnutí přejít přes odvolací orgán a soud, aniž by si kdokoli všiml tak zjevného rozporu.
