1. Mění se něco od 1.1.2012?
Od 1.1.2012 se ve vztahu mezi řidičem a správním orgánem nemění nic podstatného. Nová skutková podstata správního deliktu provozovatele vozidla, který by tak platil případnou pokutu za přestupky, které byly spáchány vozidlem na něj zaregistrovaným, vstupuje v platnost až 19. ledna 2013. Do té doby mohou řidiči bezplatně užívat svých ústavních práv, kterým právo nevypovídat je.
Po 19.1.2013 bude do českého právního řádu zavedena nová skutková podstata správního deliktu, kterého se dopustí provozovatel vozidla tím, že nezajistí používání vozidla v souladu se zákonem. To se však bude týkat omezeného okruhu přestupků spojených s parkováním a rychlostí, v druhém případě navíc zjištěných pomocí automatických systémů bez lidské obsluhy. Mediálně tak často zmiňovaný „konec osoby blízké“ tak nenastane.
2. Má právnická osoba osobu blízkou?
Provedli jsme rešerši s výsledkem, který je poměrně překvapivý. 1.8.2002 rozhodl Nejvyšší soud ve věci sporu dlužníka a věřitele, přičemž se zabýval otázkou, zda může právnická osoba být k fyzické osobě ve vztahu osoby blízké. NS tehdy konstatoval:
Vedle fyzických osob, které činí (mohou činit) za právnickou osobu právní úkony, mají – jak uvedeno již výše – vztahy k právnické osobě a zájem na jejích poměrech další fyzické osoby. Z hlediska jejich vystupování v právních vztazích však nemůže být významný jakýkoliv jejich vztah k právnické osobě. Tak jako ve vztazích mezi fyzickými osobami není z hlediska ustanovení § 116 občanského zákoníku podstatná jakákoliv jejich vzájemná vazba, ale jen vztah určité kvality, založený na poměru rodinném nebo na poměru obdobném poměru rodinnému, musí i vztah této další fyzické osoby k právnické osobě – má-li mít v právu význam – vykazovat určité vlastnosti. Tak je tomu zejména v případě, je-li fyzická osoba společníkem, členem nebo zaměstnancem právnické osoby nebo má-li k právnické osobě jiný obdobný vztah, a současně se jí poměry právnické osoby podstatným způsobem dotýkají. Za analogického užití ustanovení § 116 občanského zákoníku proto dovolací soud dovodil, že za osobu blízkou právnické osobě je třeba považovat také fyzickou osobu, která je společníkem, členem nebo zaměstnancem právnické osoby, nebo která má k právnické osobě jiný obdobný vztah, a současně, kdyby důvodně pociťovala újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že právnická osoba je ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby, popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah, a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní.
Rozsudek lze nalézt pod spisovou značkou 21 Cdo 2192/2001. Celý text rozsudku je v příloze.
