Návrh podal stěžovatel, kterému byl správním orgánem vyměřen trest za to, že na dálnici A22 v tunelu Kaisermühlen překročil maximální povolenou rychlost stanovenou dopravní značkou 80km/h, systémem section control mu byla naměřena průměrná rychlost 92km/h. Nejednalo se však o tento jediný případ, které se vztahovaly k měření v tomto úseku. Stěžovatel napadl §100 odstavec 5b) rakouského zákona o provozu na silnicích (StVO), kde se mimojiné píše:
„Pokud jsou ke zjišťování překročení číselně určené nejvyšší rychlosti použity automatické systémy k měření rychlosti, kterými je zjišťována průměrná rychlost jízdy vozidla v určitém úseku, bere se měřený úsek jako místo spáchání přestupku. Pokud bylo na měřeném úseku spácháno více překročení nejvyšší povolené rychlosti, pak platí jako jeden přestupek“.
Soud při prvním jednání shledal, že stížnost je oprávněná a konstatoval právní situaci, kdy vzala v úvahu kromě StVO ještě zákony o ochraně osobních informací. Konstatoval přitom, že zákon umožňuje snímat každé vozidlo, které projede měřícími body bez ohledu na to, zda došlo k překročení rychlosti, a snímek přitom může být ukládán. Podle rakouského zákona na ochranu informací má každý právo na ochranu těch osobních dat, která s jeho osobou souvisejí.
Soud zpochybnil neexistenci zákonné definice, ze které by vyplývalo, za jaké konkrétní situace a za jakých podmínek mohou být získávány údaje automatickým měřícím systémem a po jakou dobu smějí být uchovávány, pro jaké účely mohou být použity a kdo má povinnost je smazat. Soud dále konstatoval, že chybí jakékoli vymezení pojmu „na určitých úsecích“ ve StVO a umožňoval by totální sledování veškerých úseků silnic na území státu. Soud vyjádřil pochybnosti, že zákonem prověřované podmínky použití section control nestanoví, zda úsek vybraný k instalaci section control musí odpovídat konkrétním kritériím.
Na tyto připomínky reagovala spolková vláda mimojiné sdělením, že data jsou zaznamenávána pouze v případě, že bylo zjištěno překročení rychlosti (pozn. autorů – tím vzniká otázka, jak byla data uchovávána po dobu, než projelo auto tunelem) a že nemají žádný vztah ke konkrétní osobě. K vymezení určitých úseků konstatovala vláda, že úkolem policie je provádět dohled nad dodržováním pravidel na veškerých komunikacích a absence užšího vymezení místa, kde je prostředek dohledu umístěn, není proto smysluplná. Vláda dále oznámila, že section control bylo zřízeno z nařízení vídeňské zemské vlády a že section controls jsou zpravidla zřizovány v tunelech a v místech, kde to bezpečnost provozu vyžaduje.
Soud znovu zasedl a shledal, že:
– část dat získaných section control jsou osobní údaje ve smyslu rakouského zákona a nakládání s nimi podléhají zákonu o ochraně osobních údajů
– státní správa a policie jsou oprávněny zaznamenávat osobní údaje jen po dobu, která je nezbytně nutná pro naplnění účelu, pro která byla získána a pak jsou povinny zajistit jejich smazání
– provozovatel systému section control nemá k dispozici pověření, které by jej opravňovalo k provádění měření a nesplňují tak požadavek rakouského práva, že předání výkonu dohledu nad silničním provozem od policie na jiný subjekt je možné pouze na základě pověření ministrem vnitra
– definice „v určitých úsecích“ nedovoluje instalaci section control na celém území spolkové země, základem pro instalaci section control je podložené zjištění, že na hlídaném úseku je obzvláště nutné sledovat dodržování nejvyšší dovolené rychlosti, aby se předešlo vzniku mimořádně nebezpečných situací
– z rakouského zákona na ochranu informací plyne, že sběr osobních údajů, v tomto případě o řidičích, musí být prováděn předvídatelnou formou a to jak ohledně času, tak ohledně místa
Tak rozhodl senát pod vedením předsedy Dr. Korinka dne 15.6.2007. Původní znění najdete pod číslem mezi rozhodnutími Verfassungsgericht Wien č. 147, 148/06-15 nebo zde.
Zhruba za dva měsíce celou situaci napravil ministr vnitra vydáním patřičného pověření. Zemská vláda odstranila zjištěné nedostatky a section control byl opět uveden do provozu. V důsledku rozhodnutí musela být smazána data shromážděná během předchozího provozu section control a v období mezi nálezem soudu a nápravou nesměly být na základě dat ze section control udělovány pokuty. Vrácení již udělených pokut neproběhlo.
Jakou má případ relevanci pro nás? Česká média sice o případu informovala, ale nezmínila pozadí problému, totiž skutečnost, že sběr fotografií je relevantní k problematice osobních údajů. Jednu z mála alespoň částečných informací nalezne čtenář zde.
Existence jistého zádrhele při snímání vozidel (a s nimi i tváří řidičů, v případě kterých není o pojmu „osobní údaj“ pochyb) bez souhlasu účastníka provozu si je dobře vědoma přinejmenším PČR a MVČR, které ve stanovisku z července 2007 označují podobné praktiky získávání důkazů za sporné a upozorňují na možnost, že přestupce naopak podá žalobu na úřad.
Při uplatnění zákona o ochraně osobních údajů do oblasti silničního dozoru v ČR zpravidla vyhovují radary vystavěné správními orgány na úrovni ministerstva i krajů, tedy radary na rychlostních komunikacích. Například v plzeňském tunelu Valík je řidič informován o probíhajícím měření a tím i o sběru fotografií světelnou tabulí. Nevyhovují úseková měření zřizovaná obcemi, kde buď probíhající sběr obrazových dat není o shromažďování dat informován vůbec, anebo tabulí typu „v této obci/městě/zemi si vás můžeme vyfotit“.
Dodáváme, že tato úvaha je teoretická a její uplatnění do praxe je za současných podmínek téměř nemožné. Současná praxe vypadá zhruba tak, jak je popsáno v tomto článku.
——————————————————————————————————————
19.12.2007
Autor: Petr je členem OSBID
Za spolupráci děkuje panu Lutzi G. a D-FENSovi za pomoc s překladem německých textů a Mgr. Radce M. za pomoc s přesným překladem německých právních pojmů.